Znovu zpět?

Přemýšlím dlouhou dobu o tom, čemuž poslední příspěvek nasvědčuje, že se opět pustím do blogování. Je pěkné, když člověk má kam sáhnout pro vzpomínky. Přestože spisovatelkou zdaleka nejsem a  nechávám fotografie, aby hovořily za mě.....pokusím se o návrat do světa blogu :-)

"Čas utíká jako voda" slýchám velmi často. Čím jsem starší, tím si realitu času uvědomuji více a více. Holky mi vyrostly v krásné slečny a za chvíli to bude 3 a půl roku kdy NÁŠ svět obohatil člověk, který nás dává a miluje takové, jaké jsme. 

Ráda se sem budu vždy nepravidelně vracet, abych tu zanechala nějakou vzpomínku, myšlenku i fotografii, nejen pro své blízké <3  

Milovat a být milována se u mě nese ruku v ruce s vděčností a vědomím bytí. Zdali je to věkem tzv. po 40, nebo tím co se za poslední rok ve světě děje.....nevím, ale sama pociťuji čím dál častěji změny ve vnímání svých myšlenek a také se více stávám pozorovatelem a posluchačem nežli aktérem. Cením si času s druhými a čím delší čas s nimi strávím, tím lépe se cítím. 

Naše rodina je veliká a moje holky kvetou každým dnem. Nastávají mnohdy těžké a  emočně vypjaté chvíle, ale vždy je pak, bez ohledu na jejich délku, vystřídají chvíle porozumění a lásky s vlastním poučením se a pocitem vděčnosti. Vyrovnáváme se s křivdami a bezmocí, někdy až úpíme, ale díky tomu si vážíme toho dobrého a můžeme "vyrůst"....Dokážeme ze sebe vydat tolik energie, až je nás všude plno, ale také umíme být neviditelné...všemu našemu bytí dodává velkou oporu náš milovaný člověk, rodina a přátelé....