pondělí 22. února 2021

42

     Ráno mě čekalo krásné překvapení od Páji, V noci se nám vrátil z práce (fotbalového přenosu v Edenu) a ještě mi připravil opravdu povedené překvápko. Dnes je doba, kdy si nemůžeme zajít s rodinou do restaurace. Snad v čase budoucím se dnešní omezenost rozvolní a my se sejdeme pospolu někde, kde můžeme posedět a užít si přepych obsluhování a vaření. Přesto se oslavy vydařili a určitě dařit nadále budou. Mám velkou radost z návštěv, což je pro mě samo o sobě dárkem.

Elenka mi nakreslila nádherný obrázek (opravdu velikánský) a Michalka mi koupila úžasnou knihu "Ta přede mnou". Až dočtu Hanu s chutí se do ní pustím!




čtvrtek 18. února 2021

Palačinovač

    Ráno je sic chladné, ale není mrazivé. Tmu vystřídal východ slunce a sníh se postupně mění ve všude přítomnou stékající vodu...začínám mít jarní náladu. Pokaždé, když jedu do práce, vnímám proud vozidel kolem sebe. Někdy mě brzdí, někdy brzdím já je, ale většinou splývám s proudem, k čemuž si naladím hudbu lahodící mé náladě a k řízení pozoruji lidi, budovy, barvy, světla (mám pak širší "rozhled"). Dnes pršelo a tak jsem se nikam nehnala. Splynula jsem s proudem a pozorovala, jak se auta předjíždějí, cpou se na sebe a nebo tzv. problikávají jeden druhého. Pro změnu spícím lidem jedoucím pomalu v levém pruhu, bylo tak nějak jedno, co se kolem nich děje a jeli si své tempo. Z ničeho nic se vynořil netrpělivý kličkující vůz a začal dorážet snad na každého. Přejížděl z pruhu do pruhu a cpal se mezi ostatními vozidly. Přistihla jsem se, jak ho omlouvám, že má asi nějaký problém, zřejmě zdravotní, nebo porod? Nevím, ale fantazii jsem měla v tu chvíli opravdu velikou. Naštěstí se mu všichni vyhnuli a on mohl pokračovat dál ve své krasojízdě...snad on i ostatní dojeli v pořádku do cíle.

     V kanceláři jsem byla sama , udělala jsem si v klidu  čaj a pročítala mailovou poštu. Doma se v tento čas chystala snídaně a já netrpělivě těšící se čekala na náš "rituální" ranní telefon od  milovaného člověka (jmenující se Pavel) a Eli. Volají mi vždy ještě před školou. Než Eli opustí auto a popřejeme si hezký den, občas jí překvapím svou "rychlozkouškou" z matematiky nebo češtiny a mnohdy nezapomenu ani na prvouku. V tu chvíli se Eli  probere a vyskakuje z auta ještě rychleji nežli obvykle, ale já samozřejmě uspokojím touhu slyšet, že se domácí příprava z předešlého dne opravdu vyplatila. 

    Večer k nám přišla milá návštěva, kamarádka G se svým chlapečkem S. Byla doma také Miška a jakmile G. dosedla, Michalka si s G. začala povídat a povídat, až jsme si s G. vlastně spolu moc nepopovídaly (když to vezmu kolkolem). Stejně to mám i já u G., když k nim přijdu na návštěvu, obě její holky se mi věnují a vypráví. (mám ráda tyto chvíle, protože čím jsou naše dívenky starší, tak vnímám jak moc si užívají "dospěláckou" společnost a tolik potřebnou důležitost, díky níž se cítí také "dospělácky". Dokáží být v těchto chvílích emocí i slovem otevřené a přímé ). Mám ráda G. rodinu, je mi velmi blízká a těším se z našich setkání.

    Celý den byl pohodový, jak v práci, tak doma. Milujeme palačinky na jakýkoliv způsob a tak jsme si pořídili palačinkovač, který vytahujeme opravdu často. A nebylo tomu jinak ani dnes......




úterý 16. února 2021

Znovu zpět?


Přemýšlím dlouhou dobu o tom, čemuž poslední příspěvek nasvědčuje, že se opět pustím do blogování. Je pěkné, když člověk má kam sáhnout pro vzpomínky. Přestože spisovatelkou zdaleka nejsem a  nechávám fotografie, aby hovořily za mě.....pokusím se o návrat do světa blogu :-)

"Čas utíká jako voda" slýchám velmi často. Čím jsem starší, tím si realitu času uvědomuji více a více. Holky mi vyrostly v krásné slečny a za chvíli to bude 3 a půl roku kdy NÁŠ svět obohatil člověk, který nás dává a miluje takové, jaké jsme. 

Ráda se sem budu vždy nepravidelně vracet, abych tu zanechala nějakou vzpomínku, myšlenku i fotografii, nejen pro své blízké <3  

Foto By Dita Malíková


Milovat a být milována se u mě nese ruku v ruce s vděčností a vědomím bytí. Zdali je to věkem tzv. po 40, nebo tím co se za poslední rok ve světě děje.....nevím, ale sama pociťuji čím dál častěji změny ve vnímání svých myšlenek a také se více stávám pozorovatelem a posluchačem nežli aktérem. Cením si času s druhými a čím delší čas s nimi strávím, tím lépe se cítím. 

Naše rodina je veliká a moje holky kvetou každým dnem. Nastávají mnohdy těžké a  emočně vypjaté chvíle, ale vždy je pak, bez ohledu na jejich délku, vystřídají chvíle porozumění a lásky s vlastním poučením se a pocitem vděčnosti. Vyrovnáváme se s křivdami a bezmocí, někdy až úpíme, ale díky tomu si vážíme toho dobrého a můžeme "vyrůst"....Dokážeme ze sebe vydat tolik energie, až je nás všude plno, ale také umíme být neviditelné...všemu našemu bytí dodává velkou oporu náš milovaný člověk, rodina a přátelé....

neděle 9. dubna 2017

Neděle jak malovaná...

...abychom opravdu svou návštěvou potěšily každého, domluvily jsme se s tatkou na obědě a než jsme vyrazily domů, tak jsme pobyly i u tatky na zahradě, protože bylo tak krásné a slunečné počasí..dostaly jsme kytičky do našeho květníku....bohužel čas opravdu plynul jako voda a my musely odjet dříve, než se začne doprava horšit....

...cestu jsme krásně zvládly, Eli se vyspala a nabrala ještě sílu na pozdní odpoledne...po příjezdu jsme vybalily a začaly prát...venku krásně...nedalo nám to a šly si vyčistit truhlík, nasypaly jsme do něj hlínu a zasadily kytičky...nádhera...Elenka měla takovou radost, že z hopsání a poskakování mi do truhlíku zapadla :-) nic se nestalo, ale koukala jak z jara :-*

..zůstalo nám ještě dost času, zaběhly jsme domů se umýt a vytáhly kolo na hřiště...mezi tím dorazila Lucinka a po sléze Míla. vyrazili jsme tedy všichni a užili si krásný zbytek večera :-)


musím se pochlubit...Elenka už parádně jezdí na kole...zprvu zkoušela na nás, že nutně "počebuje" přídavná kolečka...ale my se nedaly a tak si to teď drandí i bez nich :-)



Zítra už přijede i Michalka ♥

sobota 8. dubna 2017

Sobotní výlet do Liberce...

Ráno jsem byla s tomem vyzvednout autíčko v servisu a závěr velmi dobrý...samozřejmě do budoucna bude potřeboavt nějaké ty oprávy i výměnu poloviny výfuku...nojo, ale jinak je šikovné a zdravé :-)

...když říkám rodinný víkend, tak rodinný :-)...Elenka má ráda Anteku, holčičku mé sestřenice Míšy a tak jsem jí slíbila, že se za nimi pojedeme podívat. Dokonce se k nám přidal i bráška Tom.

Bylo to velmi příjemné shledání jak s Míšou a její rodinou tak i s tetou, která se na ně přijela zrovna podívat...nepršelo a tak jsme nelenili a vydali se všichni na procházku do blízkého kempu. holky si spolu vyhrály a my si krásně popovídali i zavzpomínali...

v podvečer jsme vyrazili směr HočoPočo, kde už jsme byli očekáváni Evčou...mojí skvělou švagrovou...stejně si ten brácha uměl opravdu dobře vybrat :-)

pátek 7. dubna 2017

TimeOut...koutek :-)

...celý den zima, déšť...vyzvedly jsme babičku, která nás zavezla do OC, kde jsme poseděly a Elenka si užívala Timeout koutek, kde se jí velmi líbilo...hrála si tam s dětmi a my si s babičkou dávali domácí limonádu a vedly jsme takové ty babské tlachy :-D...bylo to prima...jsem ráda, když můžu se svou maminkou jen tak pobýt a užít si pohodový den....a to ještě z daleka nebyl jediný naplánovaný :-)....

Večer jsme se viděly s dědou a vyrazily k bráškovi...kde  na nás s Evčou čekali. Měly jsme nachystanou večeři a když Eli usnula, koukli jsme se na filmy...skvělý a pohodový večer :-)

čtvrtek 6. dubna 2017

Kafíčko u babičky a dědečka...



...tento den utíkal jak voda, než jsem se nadála, bylo odpoledne a já byla s Elenkou na cestě rovnou do Hočopočo...


..autíčko muselo do servisu a bráška mi pomohl vše dojednat. V pod večer jsme si to procházkou nasměrovali k babičce L. a dědovi P....měly jsme naplánovaný rodinný víkend :-)


U babičky jsme si odpočinuly a Elenka si zahrála na prodavačku...je kouzelné co děti dokáží s dospělými :-)