pondělí 22. února 2021

42

     Ráno mě čekalo krásné překvapení od Páji, V noci se nám vrátil z práce (fotbalového přenosu v Edenu) a ještě mi připravil opravdu povedené překvápko. Dnes je doba, kdy si nemůžeme zajít s rodinou do restaurace. Snad v čase budoucím se dnešní omezenost rozvolní a my se sejdeme pospolu někde, kde můžeme posedět a užít si přepych obsluhování a vaření. Přesto se oslavy vydařili a určitě dařit nadále budou. Mám velkou radost z návštěv, což je pro mě samo o sobě dárkem.

Elenka mi nakreslila nádherný obrázek (opravdu velikánský) a Michalka mi koupila úžasnou knihu "Ta přede mnou". Až dočtu Hanu s chutí se do ní pustím!




čtvrtek 18. února 2021

Palačinovač

    Ráno je sic chladné, ale není mrazivé. Tmu vystřídal východ slunce a sníh se postupně mění ve všude přítomnou stékající vodu...začínám mít jarní náladu. Pokaždé, když jedu do práce, vnímám proud vozidel kolem sebe. Někdy mě brzdí, někdy brzdím já je, ale většinou splývám s proudem, k čemuž si naladím hudbu lahodící mé náladě a k řízení pozoruji lidi, budovy, barvy, světla (mám pak širší "rozhled"). Dnes pršelo a tak jsem se nikam nehnala. Splynula jsem s proudem a pozorovala, jak se auta předjíždějí, cpou se na sebe a nebo tzv. problikávají jeden druhého. Pro změnu spícím lidem jedoucím pomalu v levém pruhu, bylo tak nějak jedno, co se kolem nich děje a jeli si své tempo. Z ničeho nic se vynořil netrpělivý kličkující vůz a začal dorážet snad na každého. Přejížděl z pruhu do pruhu a cpal se mezi ostatními vozidly. Přistihla jsem se, jak ho omlouvám, že má asi nějaký problém, zřejmě zdravotní, nebo porod? Nevím, ale fantazii jsem měla v tu chvíli opravdu velikou. Naštěstí se mu všichni vyhnuli a on mohl pokračovat dál ve své krasojízdě...snad on i ostatní dojeli v pořádku do cíle.

     V kanceláři jsem byla sama , udělala jsem si v klidu  čaj a pročítala mailovou poštu. Doma se v tento čas chystala snídaně a já netrpělivě těšící se čekala na náš "rituální" ranní telefon od  milovaného člověka (jmenující se Pavel) a Eli. Volají mi vždy ještě před školou. Než Eli opustí auto a popřejeme si hezký den, občas jí překvapím svou "rychlozkouškou" z matematiky nebo češtiny a mnohdy nezapomenu ani na prvouku. V tu chvíli se Eli  probere a vyskakuje z auta ještě rychleji nežli obvykle, ale já samozřejmě uspokojím touhu slyšet, že se domácí příprava z předešlého dne opravdu vyplatila. 

    Večer k nám přišla milá návštěva, kamarádka G se svým chlapečkem S. Byla doma také Miška a jakmile G. dosedla, Michalka si s G. začala povídat a povídat, až jsme si s G. vlastně spolu moc nepopovídaly (když to vezmu kolkolem). Stejně to mám i já u G., když k nim přijdu na návštěvu, obě její holky se mi věnují a vypráví. (mám ráda tyto chvíle, protože čím jsou naše dívenky starší, tak vnímám jak moc si užívají "dospěláckou" společnost a tolik potřebnou důležitost, díky níž se cítí také "dospělácky". Dokáží být v těchto chvílích emocí i slovem otevřené a přímé ). Mám ráda G. rodinu, je mi velmi blízká a těším se z našich setkání.

    Celý den byl pohodový, jak v práci, tak doma. Milujeme palačinky na jakýkoliv způsob a tak jsme si pořídili palačinkovač, který vytahujeme opravdu často. A nebylo tomu jinak ani dnes......




úterý 16. února 2021

Znovu zpět?


Přemýšlím dlouhou dobu o tom, čemuž poslední příspěvek nasvědčuje, že se opět pustím do blogování. Je pěkné, když člověk má kam sáhnout pro vzpomínky. Přestože spisovatelkou zdaleka nejsem a  nechávám fotografie, aby hovořily za mě.....pokusím se o návrat do světa blogu :-)

"Čas utíká jako voda" slýchám velmi často. Čím jsem starší, tím si realitu času uvědomuji více a více. Holky mi vyrostly v krásné slečny a za chvíli to bude 3 a půl roku kdy NÁŠ svět obohatil člověk, který nás dává a miluje takové, jaké jsme. 

Ráda se sem budu vždy nepravidelně vracet, abych tu zanechala nějakou vzpomínku, myšlenku i fotografii, nejen pro své blízké <3  

Foto By Dita Malíková


Milovat a být milována se u mě nese ruku v ruce s vděčností a vědomím bytí. Zdali je to věkem tzv. po 40, nebo tím co se za poslední rok ve světě děje.....nevím, ale sama pociťuji čím dál častěji změny ve vnímání svých myšlenek a také se více stávám pozorovatelem a posluchačem nežli aktérem. Cením si času s druhými a čím delší čas s nimi strávím, tím lépe se cítím. 

Naše rodina je veliká a moje holky kvetou každým dnem. Nastávají mnohdy těžké a  emočně vypjaté chvíle, ale vždy je pak, bez ohledu na jejich délku, vystřídají chvíle porozumění a lásky s vlastním poučením se a pocitem vděčnosti. Vyrovnáváme se s křivdami a bezmocí, někdy až úpíme, ale díky tomu si vážíme toho dobrého a můžeme "vyrůst"....Dokážeme ze sebe vydat tolik energie, až je nás všude plno, ale také umíme být neviditelné...všemu našemu bytí dodává velkou oporu náš milovaný člověk, rodina a přátelé....